Krajina pojmenovaná podle jednoho z nejslavnějších českých hradů – Křivoklátu – je uprostřed Evropy naprostou zvláštností. Přírodní podmínky způsobily, že byla odpradávna jen málo osídlená a větší část rozlohy dodnes pokrývají lesy. Na ploše přes šest set kilometrů čtverečních roste na Křivoklátsku okolo osmdesáti druhů dřevin. Dvě třetiny všech druhů květin, které se na území České republiky vyskytují, najdete právě tady – na březích Berounky, na strmých stráních a zvlněných loukách, na skalách ozářených sluncem i v kaňonech, kam sluneční paprsky téměř neproniknou.
Český ráj je nejstarší chráněnou krajinnou oblastí v Česku. Objevíte tady nejen krásné skalní útvary a magické jeskyně, ale i zákoutí, která možná znáte z nejrůznějších pohádek. „Vydáte-li se na Kozákov, přibalte si do batohu geologické kladívko. Může se vám hodit. Dávná sopka tu totiž po sobě zanechala poklad v podobě achátů, jaspisů a olivínů,“ říká Mirek Vladyka, který postupně objevuje chráněné krajinné oblasti Česka. V osmidílné dokumentární sérii se tentokrát podívá do Českého ráje. Vizuálně atraktivní cestopis nabídne pozoruhodná setkání nejen s nádhernou krajinou ale také s lidmi, kteří v ní žijí, pečují o ni a milují ji.
Pálava byla vyhlášena za chráněnou krajinnou oblast především pro svůj jedinečný krajinný ráz a unikátní přírodní podmínky. Nachází se zde mnoho vzácných teplomilných druhů rostlin a živočichů, jež tady vytvářejí nejpočetnější populace, nebo se na území České republiky dokonce nikde jinde nevyskytují. Díky své poloze mají Pavlovské vrchy téměř středomořský charakter a jsou jednou z nejznámějších vinařských oblastí na českém území. Pálava patří k nejdéle osídleným místům českých zemí. Právě odtud pochází nález keramické sošky Věstonické venuše a také odkryvy pravěkých tábořišť lovců mamutů. Pálava se stala v roce 2003 součástí biosférické rezervace UNESCO Dolní Morava.
V Jizerských horách spadnou na metr čtvereční téhle krajiny v průběhu jednoho roku až dva tisíce litrů vody a to je často nejvíc v celé České republice. Půda je nasáklá vodou jako houba a v zimě mizí pod závějemi sněhu, který tu leží téměř půl roku. Jedním z míst v Jizerských horách, kde drsné klima hraje první housle, je přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky. Náhorní planina v nadmořské výšce necelých devět set metrů připomíná hlubokou pánev plnou rašeliny, s jezírky a vzácnými druhy rostlin i živočichů.
Chráněná krajinná oblast Moravský kras ohraničuje plochu o výměře necelých sto kilometrů čtverečních a mezi chráněnými oblastmi patří k těm nejmenším. Různými klenoty je však vyšperkovaná jako málokterá jiná. Jedná se totiž o nejrozsáhlejší krasové území České republiky s plošinami posetými závrty, hlubokými kaňony a skalními žleby. K nejromantičtějším místům patří divoké kaňony hluboko zaříznuté do vápencové horniny – takzvané žleby. Zatímco kolem veřejně přístupných jeskyní jsou obvykle zástupy návštěvníků, na stezkách ve žlebech si turisté mohou často vychutnat magickou atmosféru úplně sami.
Chráněná krajinná oblast Beskydy, která byla vyhlášena v březnu 1973, je největší CHKO v České republice. Důvodem vyhlášení CHKO Beskydy byly její výjimečné přírodní hodnoty, zejména pralesovité porosty s výskytem vzácných karpatských živočichů a rostlin, pestrá luční společenstva, podzemní i povrchové pseudokrasové jevy a krajina poznamenaná valašskou kolonizací. Z pohledu samotných ochránců přírody ze Správy CHKO Beskydy jsou tím nejzajímavějším v jejich krajině blízké lesy a pralesy Mionší, Razula, Salajka. Vyskytují se tady také velké šelmy, mezi které patří rys, vlk nebo medvěd. Výjimečné jsou také pralesní druhy hmyzu.
Kdo se chce rozhlédnout po Chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, měl by začít na věži uprostřed Třeboně. Tohle nádherné lázeňské město a především městská památková rezervace je totiž jejím srdcem. Odtud je možné se vypravit k rybníkům, kde na některých místech žijí unikátní kolonie ptáků zvaných břehule. Třeboňsko přitom nejsou jen rybníky, ale také třeba Lužnice, kterou mnozí vodáci s trochou nadsázky považují za nejdůležitější českou řeku.
Tahle krajina pojí Čechy s Moravou. Odtud tečou řeky na sever i na jih, tady nejsme ani na západě, ani na východě. Tady jsme uprostřed – na Vysočině, tedy přesněji ve Žďárských vrších. Kdo se chce vypravit do opravdového srdce České republiky, měl by si dopřát výlet do magických zákoutí Žďárských vrchů. Tato krajina je mimořádně pestrá. Na své si tady přijdou turisté, cyklisté, lyžaři nebo horolezci. Velký půvab má tato krajina také díky svému venkovskému charakteru.
Chráněná krajinná oblast Blanský les patří mezi nejmladší a nejmenší v České republice. Od roku 1990 ji najdete severně od Českého Krumlova a rozkládá se na 212 kilometrech čtverečních. Přirozenou dominantou je hora Kleť, která je vidět snad odevšad. Ostatní kopce tvoří jakýsi prstenec kolem hlavního masivu. Je s podivem, co všechno lze na tak malém území objevit. Na své si tady přijdou všichni – vodáci, cyklisté, běžkaři, turisté a dokonce v některých místech i horolezci. Neztratí se tady ani milovníci koní. Mohou tudy totiž cestovat v sedle po speciálně vyznačených stezkách. Velmi vděčným cílem je tato oblast pro ty, kteří se věnují historii. Ta relativně nedávná je spojena především s rodem Schwarzenbergů, jejichž stopy je tady možné najít téměř na každém kroku. Ale je možné se vypravit i do vzdálenější minulosti a ponořit se do keltských tajemství. A komu to nestačí, může se podívat ještě dál. Z vrcholu hory Kleť, z hvězdárny, je možné dohlédnout až do nebe. V Blanském lese můžete ochutnat zelenou barvu jako málokde. Tónů zelené je tady totiž neskutečně mnoho. Je to především tím, že se jedná o smíšené lesy, ve kterých hrají první housle nádherné bučiny. A třeba na jaře je tady zelená neskutečně svěží. I pro odborníky jsou místní bukové lesy výjimečné.
Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví, které daly jméno řeka Morava a krásné hanácké město Litovel, je jednou z nejmenších v České republice. Řeka Morava se mezi Mohelnicí a Olomoucí vine širokou nivou. Její vody omývají ploché štěrkové náplavy, jež jsou domovem kulíků říčních a pisíků, a strmé břehy, kde své nory hloubí bobři či ledňáčci. Srdcem oblasti jsou lužní lesy, které společně se systémem tzv. selských hrází plnily již od středověku také protipovodňovou funkci. Nejpozoruhodnějšími biotopy lužních lesů jsou bezesporu tůně, ve kterých se na jaře vyskytují vzácní korýši – žábronožky a listonozi. Pro své mimořádné přírodní hodnoty zde bylo vyhlášeno několik maloplošných zvláště chráněných území, výjimečný je také komplex mokřadních luk na samém okraji Olomouce – Plané loučky a Chomoutovské jezero, což je významná ornitologická lokalita.
CHKO Labské pískovce vznikla v roce 1972 na ploše 324 kilometrů čtverečních a tvoří ji řada soutěsek a kaňonů. Je velkým lákadlem kvůli rozsáhlým lesům i kulturním památkám, zejména díky lidové architektuře v podobě roubených domů. Nabízí se tady řada pozoruhodných výhledů. Kaňon Labe mezi Děčínem a Hřenskem představuje jedinečný přírodní útvar. Nejkrásnější pohled na kaňon řeky Labe se turistům otevírá z vyhlídkové plošiny Belveder na Labské stráni. Mezi důležité přítoky Labe patří říčka Kamenice, jejíž soutěsky můžete proplout na výletních pramicích. Na území CHKO, převážně v části na pravém břehu Labe, se nachází řada přírodních rezervací a památek.
Chráněná krajinná oblast Orlické hory byla vyhlášena 28. prosince 1969 a rozkládá se na dvou stech čtyřech kilometrech čtverečních. Jedná se o pozoruhodně zachovalý krajinný celek tvořený hřebenem Orlických hor, svahy před a za hlavním hřebenem a malebným podhůřím. Nejvyšším vrcholem Orlických hor je Velká Deštná se svými 1115 metry nad mořem, průměrná nadmořská výška je 789 metrů. Je tady 13 přírodních rezervací, dvě národní přírodní rezervace Trčkov a Bukačka a 6 přírodních památek. Pozoruhodná jsou rašeliniště se vzácnými rostlinami a výjimečným biotopem. Ojedinělá je i místní lidová architektura, již ovlivnil německý živel, který v takzvaném Zaorlicku hrál až do odsunu po druhé světové válce významnou roli. Co se týče sportovních aktivit, za nimiž se lze do Orlických hor vypravit, přijde si na své snad každý. Jsou tady sjezdovky, hřebeny pro krásné výlety na běžkách, na kole či pěšky. Užijí si tady i vodáci, ale hlavně je to krajina jako stvořená pro nádherné a přitom poučné výlety. Uvidíte spoustu přírodních zajímavostí, ale dotknete se tady i historie.
Panorama v kouzelné labské nížině, nad níž se tyčí Milešovka a další torza vyhaslých sopek, zná snad každý Čech. Klenotem této krajiny jsou však také výhledy na její romantické tvary, díky kterým se Českému středohoří říká také Kosmické hory. Strmé homole těchto kopců lidé často považují za vyhaslé sopky, ale pravda je to pouze částečně. Ve skutečnosti jsou to lávové sopouchy, kterými žhavé magma pronikalo do mohutných vrstev usazených na mořském dně. Když moře ustoupilo, nebylo tady po nějakých sopkách ani památky. Kosmické hory se vylouply z krajiny až poté, kdy se měkké sedimenty postupně rozpadly a odkryly vulkanickou krásu. Kdo by chtěl poklady Českého středohoří poznat zblízka a nehodlá brouzdat po polích a hledat české granáty, ten si je může prohlédnout v Třebenicích. V bývalém luteránském kostele totiž sídlí Muzeum českého granátu, které je rudých drahokamů plné. Najdete tady kolekci šperků z českého granátu, který z velké části pochází právě z krajiny v okolí Třebenic. Tyhle drahokamy se dodnes těží v nedalekém lomu a návštěvníci muzea si je mohou také sami nasbírat v navezeném granátovém písku před kostelem.
Chráněná krajinná oblast Jeseníky se svými sedmi sty čtyřiceti kilometry čtverečními je čtvrtou největší chráněnou krajinnou oblastí u nás. Najdete tu vlastně všechno: Staleté pralesy, horskou tundru, skály, ledovcové kary, rašeliniště s pověstmi o skřítcích, ale i areál s krkolomnými sjezdy na horských kolech v Koutech nad Desnou, paragliding na Dlouhých Stráních a nad tím sokola stěhovavého. A když už vás to všechno unaví, vrátí vám síly zdejší lázně.
Kokořínsko leží severně od Mělníka směrem k České Lípě. Název chráněné krajinné oblasti je poněkud složitější, protože v roce 2014 k ní bylo přičleněno také území v samostatných hranicích, nazvané Máchův kraj. Okolí hradu Kokořína je krajinou pískovce, smíšených lesů a hlubokých údolí. Po staletí tady lidé pracovali především se dvěma živly – kamenem a vodou. A dotvářeli krajinu podobně, jak to sama příroda před miliony let započala. Kokořínsko je také krajinou pozoruhodné architektury. Však také hrad, který dal tomuto území jméno, patří vedle Karlštejna a Křivoklátu k nejznámějším českým hradům. Snad ještě úchvatnější než Kokořín jsou malebné chalupy. Ty si tady můžete prohlížet, ať se vydáte kamkoli.
Železné hory jsou na první pohled chráněnou krajinnou oblastí spíše nenápadnou. Nejznámějším místem je Sečská přehrada, kam se v létě jezdí koupat tisíce lidí a kde se moc dobře rybaří. Někdo by si mohl říct, že to je asi tak všechno, jenže tahle krajina ukrývá klenoty, které stojí za to objevovat. Snad největší bohatství Železných hor se ukrývá v jejich nitru. Železné hory patří mezi geologicky nejrozmanitější území střední Evropy, a krajinu tady zčásti utvářeli lidé, když se toho bohatství chtěli zmocnit. Železné hory jsou také plné prastarých stromů. Mezi úctyhodné velikány patří nejen lípy, ale také duby nebo javory, které jsou podle zákona o ochraně přírody označované jako památné. Železné hory jsou v české krajině výjimečné tím, že památných stromů tady roste třináct a více než polovina z nich je starší pěti set let.
Chráněná krajinná oblast Broumovsko vznikla v roce 1991 a rozkládá se na ploše 410 kilometrů čtverečních. Broumovsko je krajinou skal, ale rozhodně stojí za to se sem vypravit i kvůli jiným lákadlům. Najdete tady Adršpašské skály, Teplické skály, Broumovské stěny, ale i menší skalní města jako třeba Ostaš. Pozoruhodnými místy jsou i Jestřebí hory a Javoří hory, kde leží i nejvyšší vrchol chráněné krajinné oblasti. Oblast je zajímavá i architektonickými díly. Setkávají se tady různé styly a slohy a rozhodně se nebudete nudit. Jsou tady totiž nádherné roubenky, bohaté, pro tento kraj typické velké statky, ale klenotem se tento kraj stal také díky unikátnímu množství krásných barokních staveb. Asi největšími lákadly tohoto čistého kraje, který je jen tak mimochodem významnou zásobárnou unikátní podzemní vody, jsou ale skalní města.
Stovky, možná tisíce let utvářeli krajinu Bílých Karpat lidé. Pečovali o louky, pastviny a pole, které jim dávaly živobytí. Tvrdou dřinu jim ulehčovala víra v Boha a úcta k přírodě a tahle krajina je za to odměňovala svou krásou. V Bílých Karpatech na pomezí Moravy a Slovenska se prolíná několik menších regionů s vlastním nářečím a tradicemi. Na jihu je to Dolňácko, někde uprostřed leží moravské Kopanice, na severu jižní Valašsko. A na loukách nedaleko Velké nad Veličkou začínáme své putování v srdci Horňácka. Bílé Karpaty jsou plné velmi vzácných květin. Kromě orchidejí tady na několika místech roste i střevíčník pantoflíček, který má CHKO Bílé Karpaty ve znaku.
Chráněnou krajinnou oblast Slavkovský les je možné přirovnat k hornatému ostrovu zeleně, klidu a dosud málo narušené přírody v trojúhelníku Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní. Slavkovský les se svými rozsáhlými lesy, rašeliništi a mokřady vytváří ohromný přírodní vodní rezervoár, který je mimořádně důležitý právě pro lázně. Slavkovský les je unikátní, co se výletů týče. Přijdou si tady na své sportovní nadšenci, lidé toužící po odpočinku i milovníci historie. Je tady mnoho léčivých pramenů, což není možné najít v žádné jiné CHKO. Rozmanitost zdejších pramenů je velká. Jsou horké, teplé i studené, železnaté, hořečnaté i sirnaté. Každý z nich je svým složením jedinečný. Je možné tady navštívit výjimečné památky – klášter premonstrátů Teplá, hrad Loket nebo hrad a zámek Bečov nad Teplou se slavným relikviářem svatého Maura. Hojně navštěvovanými jsou lázeňská města Mariánské Lázně a Karlovy Vary. Ale také třeba zámek Kynžvart s nádherným parkem. V mokřadech roste mnoho vzácných rostlin a jsou domovem řady chráněných živočichů. Najdete tady například jednoho z nejvzácnějších denních motýlů Evropy – hnědáska chrastavcového, který už se dnes v Česku vyskytuje pouze v Karlovarském kraji.
Chráněná krajinná oblast Poodří má ve znaku siluetu letícího dravce, křídla rozepjatá nad modrou klikatou stuhou. Moták pochop poletuje nad řekou Odrou vlnící se loukami a lužními lesy. Obrysy dravého ptáka a klikaté meandry řeky jsou symbolem oblasti v srdci Moravské brány, jejíž severní cíp vstupuje až na území města Ostravy. Rovina na horním toku jedné z nejznámějších evropských řek je proto krajem úrodných polí, kvetoucích luk, rybníků a lužních lesů. Je také krajem rybářů, plným ptactva a vzácných rostlin s modrými konturami Beskyd na dohled.
Chráněná krajinná oblast Český kras byla vyhlášena v roce 1972 a chrání nejcennější části barrandienské pánve. Nachází se mezi Prahou (Radotínem) a Berounem. Jde o území tvořené převážně prvohorními usazeninami (vápenci, břidlicemi) silurského a devonského stáří s četnými krasovými jevy včetně jeskyní patřících k největším v Čechách. Třeba Koněpruské jeskyně jsou nejdelším jeskynním systémem v Čechách. První metry prozkoumali dělníci kamenolomu po odstřelu horniny na Zlatém koni 14. září 1950. Tři dny poté už geologové objevili v propasti malé jezírko a otisky lidských nohou ve škorních. Také pro francouzského paleontologa Joachima Barranda byl Český kras polem neoraným, tedy spíše mořem neoraným. Na mořském dně se usazovaly sedimenty od ordoviku do středního devonu v prvohorách. Pozoruhodnými místy jsou například lom Amerika a kaňon řeky Berounky.
Každé hory mají svá tajemství, svoje kouzlo. Šumava patří mezi ty nejmagičtější. Mlhy povalující se na podzim v hlubokých šumavských údolích mají nepopsatelnou atmosféru. Ostatně kromě kopců je právě voda tím nejzajímavějším, co se tady dá zkoumat. A není to jenom Lipno či zlatonosné řeky Vltava či Otava, ale horské bystřiny, slatě, bažiny a jezera. Chráněná krajinná oblast Šumava vznikla v šedesátých letech minulého století a je třetí největší chráněnkou na českém území. Větší už jsou jen Beskydy a České středohoří. Šumava přitom byla mnohem větší, ale poté, kdy z části jejího území vznikl národní park, tak na chráněnou krajinnou oblast zbylo jen necelých sto tisíc hektarů. Chráněná krajinná oblast Šumava se dělí na tři části, každá z nich je úplně jiná a něčím výjimečná. Západní část je nejhornatější. K nejznámějším patří vrcholy Pancíř a Špičák, které jsou významnými turistickými a lyžařskými středisky. Střední část se pyšní pralesem Boubínem. Kdo tenhle pozoruhodný přírodní unikát někdy navštíví, rozhodně se bude chtít vracet. Jsou tady scenérie, které opravdu jinde neuvidíte. A to nejen ty v dolních patrech lesa, ale i ty výhledové. A jižní část? Tak to je hlavně Lipno. A zase to je unikát – lipenská přehrada je největší vodní plochou v České republice. Na své si tady přijdou milovníci mnoha sportů, zábavy i lenošení. Důležité je vědět, že šumavskou krajinu modelovali lidé. A to stovky let. Byli to zemědělci, ale také skláři, kteří potřebovali hodně dřeva. Právě díky nim se před mnoha lety tahle krajina změnila v takovou, jakou ji známe dnes. Co se přírodních rarit týče, najdete na Šumavě mnoho přírodních rezervací a přírodních i historických památek. Třeba památných stromů tady roste 882. Šumava je domovem řady přísně chrán
Brdy jsou nejmladší českou chráněnou krajinnou oblastí, první návštěvníky přivítala v lednu 2016. Čeští trampové ji, podobně jako Posázaví, po generace považují za zemi zaslíbenou. Koneckonců je to z Prahy hodinka vlakem. Vojenský prostor tak trochu nahrál přírodě, protože sem nemohli lidé. Pořád je to divočina. A co je teprve tam, kam se stále ještě nesmí? Krajina má kouzlo, je neuhlazená, takový hrad Valdek nebo Padrťské rybníky jsou zapadlé v necivilizovaném prostředí. „Fascinuje mě nedozírné vřesoviště a kamenná moře s bizarními stromy nad nimi. Rozumím trampům, proč je jim tu dobře. Přijeďte se podívat. V Brdech i na vyznačených stezkách zažijete pocit volnosti,“ říká Mirek Vladyka.
Při letmém pohledu do mapy můžete mít pocit, že Lužické hory snad ani horami nejsou. Vždyť svou výškou nepřekonají ani Českomoravskou vrchovinu. Jenže nadmořská výška tady klame a není rozhodující. V této chráněné krajinné oblasti jsme ve skutečných horách, byť jen trochu zmenšených. Lužické hory jsou totiž pestrou krajinou s prudkými srázy a hlubokými dolinami zaříznutými mezi kopci. Z lesů na svazích i vrcholech vystupují mohutné skalní útvary a rozsáhlá kamenná pole připomínající úbočí velehor. Rozhodně si nenechte ujít skvosty Lužických hor. Na úpatí hory Vysoká najdete Sloní skály také pod jménem Bílé kameny. Jsou zvláštní ukázkou mohutných zvětralých pískovců, které kaolín obarvil do běla. Vysoké jsou kolem dvaceti metrů a třemi svislými puklinami jsou Bílé kameny rozděleny do několika bloků tvořících malé skalní město. Pokud budete putovat Lužickými horami, neměli byste minout kamenné varhany, známé jako Zlatý vrch. Jsou národní přírodní rezervací a dostanete se sem od jihovýchodního okraje vesnice Lísky. Těžbou kamene tady lidé odkryli gigantickou bábovku rozříznutou od vrcholu k patě. Nejzápadnější dominantou Lužických hor je hora Studenec. Podobně jako několik dalších míst v okolí byla údajně pojmenována podle pramene neobvykle chladné vody na severovýchodním svahu.
Chráněná krajinná oblast Český les vznikla v roce 2005 na území téměř pěti set kilometrů čtverečních. Podle členitosti reliéfu se pohoří rozpadá na Čerchovský, Přimdský a Dyleňský les. Na jihovýchodě odděluje Český les od Šumavy vrchovina zvaná Všerubská. Šumavě se tato krajina svým rázem velmi podobá, ovšem její vrcholy a hřebeny jsou o dvě až tři stovky metrů nižší. Dvě třetiny území Českého lesa leží v Německu a to mělo vždy zásadní význam. Po odsunu sudetských Němců s koncem druhé světové války se pohoří stalo jedním z nejméně osídlených území České republiky. V době železné opony bylo navíc téměř nepřístupné a díky tomu se tu zachovaly vzácné ostrůvky neporušené přírody. Jedním z klenotů krajiny Českého lesa je přírodní rezervace Pleš na východním úbočí Velkého Zvonu. V severní části Chráněné krajinné oblasti Český les, nedaleko Tachova, vytvořila příroda místa atmosférou a rázem zcela jiná. Připomínají krajinu nekonečných nocí i nehasnoucího dne kdesi daleko na severu. Připomínají tundru. Během roku tady vydatně prší. Jenže houževnaté podloží tohoto území nepropouští vodu do podzemí, voda proto v krajině zůstává a vytváří rozsáhlé močály. Dvě národní přírodní rezervace, které tuto vzácnou krajinu chrání, leží jen nedaleko od sebe a jmenují se Podkovák a Farské močály.
Jižně od Prahy se rozkládá nejmenší chráněná krajinná oblast naší republiky – Blaník. Co můžeme poznat na jedenačtyřiceti kilometrech čtverečních? Tak třeba ne jeden, ale rovnou dva Blaníky – Velký a Malý. A což teprve romantické rozvaliny kaple Máří Magdaleny a suti a skaliska v jejich hájemství! Ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku se zachovaly původní bučiny se smíšenými suťovými lesy, dnes chráněny jako přírodní rezervace. Oblast si uchovala kolorit typické české krajiny na rozhraní středních Čech a Českomoravské vrchoviny. Jsou tady k vidění lidové chalupy, statky i vesnické zámečky. Dominantami jsou sakrální stavby – kostely a kapličky. Volná krajina je protkána sítí polních cest, alejí a rozcestí s křížky. Blaník je populární jako významná česká hora opředená starobylými pověstmi o blanických rytířích. Blanická pověst spolu s přírodními a kulturními hodnotami krajiny je atraktivním lákadlem pro turisty…
