Při letmém pohledu do mapy můžete mít pocit, že Lužické hory snad ani horami nejsou. Vždyť svou výškou nepřekonají ani Českomoravskou vrchovinu. Jenže nadmořská výška tady klame a není rozhodující. V této chráněné krajinné oblasti jsme ve skutečných horách, byť jen trochu zmenšených. Lužické hory jsou totiž pestrou krajinou s prudkými srázy a hlubokými dolinami zaříznutými mezi kopci. Z lesů na svazích i vrcholech vystupují mohutné skalní útvary a rozsáhlá kamenná pole připomínající úbočí velehor. Rozhodně si nenechte ujít skvosty Lužických hor. Na úpatí hory Vysoká najdete Sloní skály také pod jménem Bílé kameny. Jsou zvláštní ukázkou mohutných zvětralých pískovců, které kaolín obarvil do běla. Vysoké jsou kolem dvaceti metrů a třemi svislými puklinami jsou Bílé kameny rozděleny do několika bloků tvořících malé skalní město. Pokud budete putovat Lužickými horami, neměli byste minout kamenné varhany, známé jako Zlatý vrch. Jsou národní přírodní rezervací a dostanete se sem od jihovýchodního okraje vesnice Lísky. Těžbou kamene tady lidé odkryli gigantickou bábovku rozříznutou od vrcholu k patě. Nejzápadnější dominantou Lužických hor je hora Studenec. Podobně jako několik dalších míst v okolí byla údajně pojmenována podle pramene neobvykle chladné vody na severovýchodním svahu.