Svátek Tří králů slavíme 6. ledna a tímto datem se zároveň loučíme s vánočními svátky. Tři králové jsou vlastně mudrci, kteří podle novozákonních evangelií navštívili krátce po narození Ježíše v Betlémě a přinesli mu zlato, kadidlo a myrhu. Bible však vůbec neříká, kolik jich bylo, a jména Kašpar, Melichar a Baltazar jim byla přisouzena až na základě středověké legendy. My tři králové jdeme k vám, štěstí zdraví vinšujeme vám! Štěstí, zdraví, dlouhá léta my jsme k vám přišli zdaleka! Daleko-li cesta vaše? Do Betléma mysl naše. Copak ty tam černej vzadu vystrkuješ na nás bradu? Aj, já nejsem přece černej, já jsem jen od slunce opálenej. Slunce je drahé kamení a to od Kristova narození!
Masopustem se nazývá období od Tří králů, tedy od 6. ledna, do začátku velikonočního půstu, tedy do Popeleční středy. Masopust, a zvláště několik posledních dní tohoto období, jemuž se říká ostatky, fašank, fašanky, končiny, bláznivé dny, byl proto oficiálním svátkem hojnosti, během kterého se mohli dosyta najíst. Pak následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. Zahraj mně, hudečku, na tenkou strunečku a já ti zazpívám na pěknou notečku.
Smrtka, nebo také zubatá, je kostlivec ženského původu s kosou. Často bývá zobrazována v černém hábitu a kosou na rameni. Podle vyprávění přichází smrtka k umírajícím, aby symbolickým seknutím kosy ukončila jejich život. Jsou s ní spojeny lidové zvyky. Čtrnáct dnů před velikonoční nedělí se pátá postní neděle nazývá Smrtná a je starým zvykem vynášení smrtky, Morany, smrtholky, jak se místně nazývala a její utopení v potoce či řece. Neseme Mořenu na vrchu červenú. na spodku zelenú, pěknú,pěknú, pěkně přistrojenú, helo, helo!
Píšťalka je jakýkoli hudební nástroj trubicového tvaru, u něhož tón vzniká rozechvíváním vzduchového sloupce. Může jít o varhanní píšťalu, o aerofon nebo o obyčejnou píšťalku, kterou si může kdokoliv z nás vyrobit z kousku dřívka. Nejlépe k tomu poslouží větvička z vrby, se kterou se krásně pracuje a stačí k tomu malý nožík. Otloukej se píšťaličko, otloukej se mízo – lízo, nebudeš-li se otloukati, budu na tě žalovati krajskýmu pánu, z korbele do džbánu, a ze džbánu ke studnici, přijdou na tě čtyři vlci, šestej pes, sežerou tě ještě dnes, mízo – lízo, zčerstva lez!
Pomlázka má hodně jmen, třeba mrskačka, šlehačka, švihačka, hodovačka, houdovačka, karabáč, sekačka, dynovačka, pamihod, korbáč, karabina, čugár, tatar, žíla a další. Odnepaměti je jedním ze symbolů Velikonoc, kterým chlapci na Velikonoční pondělí symbolicky šlehají děvčata. Je to spletený svazek měkkých vrbových proutků, který je na tenčím konci ozdoben barevnými pentlemi. Pomlázka se čepejří, babička mi nevěří. Vystrčte, dědečku, babičku ze dveří!
Přichází Filipojakubská noc a ta je, jak lidé vědí, zázračná. Na Filipa a Jakuba kůň si travičky naškubá. Koncem dubna se za vsí pálí čarodějnice. Všichni se scházejí a obdivují oheň a vyhazují hořící košťata k nebi. Hned potom je první máj a kovář Toník staví Mařence májku, kterou musí v noci uhlídat.
Honzík se jmenuje správně Jan a svátek má 24. června. Jeho jméno je hebrejského původu a znamená Bůh je milostivý. V ten den se totiž narodil nejznámější prorok svatý Jan Křtitel, který zvěstoval příchod Mesiáše, Ježíše Krista, kterého posléze pokřtil v řece Jordán. Jan žil poustevnickým životem, živil se medem a kobylkami opékanými na horkých kamenech, chodil v obleku z velbloudí srsti a žil velmi skromně. Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mý. Když já jim dám vovsa, Oni skáčou hopsa.
Andulka se správně jmenuje Anna, má svátek 26. července a její jméno znamená milá nebo líbezná. Barborka slaví svátek 4. prosince a ten je spojen s jedním lidovým zvykem. V ten den si má každá svobodná dívka natrhat třešňové větvičky a když jí do Štědrého večera vykvetou, tak se do roka vdá. Žádnej neví jako já, jak se seče votavička, žádnej neví jako já, jak se seče votava.
Srpen obarvil léto jablíčky a hruškami. Jen se na ně srdce směje! Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku. Shoď mi jednu nebo dvě, budou dobré obě dvě. Děti lezou na stromy a užívají si ještě letních her. Při koupání si všimnou, že v dálce jede cirkusový vůz. Je pouť a všichni pečou koláče, děti jsou nadšené, že do kovárny na dvůr přijela provazochodkyně Esmeralda, která se představí jako známá umělkyně…
V září přišel podzim a vymaloval krajinu zářivými barvami. Pantáta Vojta zaorává strniště, aby si pole přes zimu odpočalo. Divoké husy na odletu, konec babímu létu. Děti přinesly košík s jídlem a na louce, kde pasou kozy, pouštějí draka. Na poli najdou brambory a Honzík zkusí vykřesat jiskry a zapálit ohníček. Andulka se těší, jak si brambory upečou.
Honzík chodí od září do školy, ale nerad. To Andulka by tam chodila hned. Rozhodla se jít s Honzíkem, aby ji do školy vzali také. V září přišly deště, v říjnu jsou tu ještě. Doma se všichni těší na posvícenskou husu, na kterou je zve Martínek.
Brrr! A je tady zima. Brzy už přijede svatý Martin na bílém koni a po něm přijde Mikuláš s čertem. To aby si děti daly pozor a nezlobily… Měla babka čtyry jabka a dědoušek jen dvě. Dej mi, babko, jedno jabko, budeme mít stejně. Měl dědeček, měl kožíšek a babička jupku. Pojď, dědečku, na mazurku, já si s tebou dupnu.
Vánoce byly zavedeny ve 4. století místo pohanské slavnosti zimního slunovratu, tj. počátku prodlužováni denního světla. Patří k nim Štědrý večer (24. prosince), Boží hod vánoční (25. prosince) a svátek sv. Štěpána (26. prosince). V církevní tradici trvá vánoční doba od večerní mše svaté dne 24. prosince, do večera neděle, která následuje po 6. lednu. S Vánoci je spojena celá řada zvyků a obřadů a stejné je to se svatbou neboli veselkou, což je vstup do manželského stavu. Hej hola koleda, v lese zima usedá na ouška a na parohy, neseme jim co se dá!
U ševců se má dnes narodit miminko a tatínek Matěj neklidně poposedá před chalupou. Honzík s Andulkou a Apolenkou zatím vyhlížejí čápa. Ale zdá se jim to divné – kdo kdy slyšel o čápovi v lednu? Děda Koudelka jim vysvětlí, že čáp děti nenosí. Dítě se narodí, když se tatínek s maminkou mají rádi. Vtom se ozve křik a malá Barborka je na světě. Všichni sousedé se pak sejdou na křtinách, aby Barborce popřáli a podarovali ji. Dárků je mnoho, ale ten nejhezčí je malovaná kolébka od nemluvného truhláře Petra.
Honzík s Martínkem doprovázejí sedláka Vojtu do kovárny. Kůň Ferda dostane novou podkovu, kluky však víc zajímá kovářský pomocník husar Ludvík, od kterého by se chtěli naučit šermovat. Ludvík jim to slíbí pod podmínkou, že mu přinesou něco dobrého na zub, a tak Honzík ukradne ve spíži slaninu. Učí se, jak zasadit správně po vojensku ránu, ale Ludvík z toho nemá dobrý pocit. Souboje, válka, to není nic pěkného. Raději by se měli naučit, jak mít pravého vojenského ducha. Zdá se to snadné, ale jestlipak Honzík dokáže zpříma odpovědět, až se ho Mařenka zeptá, kam zmizela slanina ze spíže?
Tatínek Tomeš osekává kůru s kmene a Honzík dostane nápad: Vyřežou si s Martínkem z kůry lodičky, které pak budou pouštět po potoce. Cestou k němu, ale Andulce s Apolenkou pošlapou prádlo, a tak si je musí nějak usmířit.
Honzík s Martínkem se od dědy Koudelky dozvědí úžasnou věc: Prý se na letnice otevírají skály, a kdo se narodil v neděli, může se tam vypravit pro poklad! A protože je Honzík právě takové nedělňátko, přesvědčí Martínka, aby se v noci vydali ke skále v lese. Ale v noci je v lese temno a člověk se snadno zatoulá…
Na poli sklízejí Vojtovi obilí a sousedé jim pomáhají. Martínek s Honzíkem řádí mezi mandely, a tak je paňmáma Vojtová pošle raději do lesa na borůvky. Andulka s Apolenkou tu pasou kozy a kluci, namaskovaní jako strašáci, je vystraší. Za chvilku se ale sami vyděsí – vyběhne na ně rozzlobená bachyně, která chrání svoje malá prasátka…
28. září má svátek Václav – a Koudelkovi slaví výročí svatby. Chtějí se navzájem překvapit: děda se vydá k hrnčířovi Josefovi pro malovaný hrnek a babička jde do lesa pro houby na smaženici, kterou má její Václav tak rád. Děti právě u lesa pasou kozu a rády se k babičce při hledání hub připojí. Babička jim ukazuje, které jsou jedlé a které ne, a brzy mají plný košík. Děda má velkou radost a vykládá dětem, kdo to vlastně byl svatý Václav a proč je patronem celé naší země.
U Vojtů se dere peří a k tomu patří písničky a povídání. Děda Koudelka vypráví o Frantovi Nebojsovi a kluci se holedbají, že mají stejně odvahy jako Franta. Klidně by šli o půlnoci třeba na hřbitov! Děda je vezme za slovo, a tak se Honzík s Martínkem vydají celí rozechvělí na potemnělý hřbitov plný dušičkových svíček…
O tom jak se ztratily dřeváky a co z toho bylo.
O tom jaké věci se děly o slunovratu
O tom jak se Honzík učil na housle.
O tom jak byla na pastvě svatba.
O tom jak šli kluci poprvé do školy.
O tom jak Mařenka poslala srdce.
