Legendární slovenský herec, bývalý ministr i místopředseda slovenské vlády zažil vzlety a pády jak v osobním, tak v politickém životě. Herec Milan Kňažko na jednom z prvních mítinků v listopadu 1989 magicky ovládl desetitisíce lidí, když je povzbuzoval, aby vzali své osudy do vlastních rukou. Patřil k výrazným osobnostem té doby a stejně jako se uvedl větou „Utvořte koridor", i jeho neobyčejně dramatický, lidský, umělecký i politický život byl plný koridorů. Pochází ze vsi Horné Plachtince poblíž středoslovenského Velkého Krtíše. Otec byl rolník a pracoval i jako drobný obchodník, přidal se ke Slovenskému národnímu povstání, a když v roce 1949 přišel o živnost, pracoval jako vedoucí účtárny Priemstavu. Celá rodina žila velice skromně. Milan, nejmladší ze třech bratrů, se od dětství musel prát s nepřízní osudu. V létě 1950 mu bylo pět let, když vtrhli do bratislavského bytu cizí lidé a otce odvedli do vyšetřovací vazby, kde ho drželi dva roky a čtyři měsíce. Následoval vykonstruovaný proces a odsouzení za rozvracení republiky a spolupráci s americkou rozvědkou. Matka sama musela uživit tři syny ve věku od pěti do jedenácti let. Tvrdě pracovala a manžela ve vězení podporovala. Otce, byť nepracoval na místě, kde by se mohl setkat se státním tajemstvím či poskytovat informace zahraniční rozvědce, nejdříve odsoudili k trestu smrti, nakonec na třináct a půl roku. Odseděl si sedm a půl roku a pustili ho na podmínku v roce 1957. Vrátil se však cizí člověk a Milan se ve svých téměř třinácti letech už jen těžko přizpůsoboval jeho výchovným požadavkům. Milan musel pracovat víc než jiné děti, rychle dospěl a velmi záhy pochopil, že je třeba se o sebe postarat sám. Matka se s otcem rozvedla, protože potřebovala oporu, když stát rodině po odsouzení otce zkonfiskoval polovinu domu a uvalil na zbytek domu vysokou