V průběhu jara roku 1926 začal předseda socialistické strany Václav Klofáč rozšiřovat, že jeho spolustraník Jiří Stříbrný má syfilis. Tato zpráva měla za úkol morálně poškodit a politicky zničit výrazného politika, který patřil mezi renomované národní vůdce. Pikantní byl i fakt, že jak Klofáč, tak Stříbrný patřili k těm, kteří kdysi svorně bourali Rakousko. Ulice tak měla opět své velké téma, protože venerické onemocnění špičkového politika byl pochopitelně špičkový skandál.
Bez legií by nebylo Československa – na tom se v časech naší první republiky shodli zřejmě všichni. Legionáři, kteří byli vnímáni jako pevná opora naší státnosti, prosluli rovněž svou oddaností prezidentu Masarykovi. V roce 1919 jej však postavila skupinka legionářů z jedné zapadlé šumavské posádky do pěkně prekérní situace. Svou vzpouru hodlali korunovat státním převratem a do čela nového státu pak coby diktátora postavit Masaryka. A co na tu absurditu prezident?
Takhle si doktor Vorel z ministerstva určitě svůj pobyt na letním bytě v městečku Sázava nepředstavoval! Nad ránem zabušila na dveře vilky, kterou obýval, parta ozbrojených darebáků a dožadovala se vydání jeho písemností. Tvrdili, že v Praze vypukl převrat a že jsou ochotni dokonce i střílet. Co byli zač a co vlastně hledali?
Poslední pátek roku 1926 připadl zrovna na Silvestra, a tak se rozhodl spisovatel Karel Čapek sezvat své přátele, kteří jej pravidelně každý pátek navštěvovali, aby přišli i tentokrát. Obvykle „pátečníci“ filozofovali a debatovali o politice, ale Čapek usoudil, že je zapotřebí se postarat také o silvestrovské povyražení. Co se v jeho vinohradské vile dělo, se zanedlouho mohli dočíst čtenáři novin. Podle žurnalistů se Silvestr u Karla Čapka zvrhl v ostudné orgie, kterých se účastnil také prezident Masaryk. Ale byla to pravda?
Prezident Masaryk se nikdy netajil svým vřelým vztahem k husitské tradici a také naše republika se k odkazu reformace často halasně hlásila. Mezi katolicismem, který byl mnohými považován za přežitek habsburského panství, a oficiálně propagovaným husitstvím narůstalo napětí. Konflikt mladé československé republiky s Vatikánem naplno vypukl v roce 1925 při červencových oslavách výročí mučednické smrti Jana Husa. Impuls k tomu poskytl přímo prezident Masaryk, když dal nad Hradčany vyvěsit husitský prapor a oficiálně převzal záštitu nad velkolepými oslavami. A co na to Vatikán?
Psal se rok 1930. Ulicemi Prahy proudily davy rozezlených lidí, skandovali bojovná hesla, demolovali krámy, kavárny a biografy. Napadali kolemjdoucí a servali se i s policií. Když po pár dnech v hlavním městě vášně utichly, vypukly demonstrace v Budějovicích, Ostravě, Bratislavě a na dalších místech. Důvod masového rozezlení českého obyvatelstva je poněkud překvapující – do československých kin dorazil zvukový film, který promlouval k publiku německy!
Kdo má peníze, chce i moc, kdo má moc, chtěl by mít i peníze. A většinou tak lidé z politiky a byznysu mají obojí. Že nová československá republika nebude výjimkou, poznali občané už záhy po vzniku samostatného státu. Doslova učebnicovým příkladem korupce ve vysoké politice se stal případ agrárníka Karla Práška. Skloubit post předsedy senátu s podnikáním v lihovarnictví, aniž by neutrpěly dobré mravy, prostě nedokázal…