Rozjeli jsme se s Pepou Poláškem do samotného středu České republiky, nejprve do Lipnice nad Sázavou, do hospůdky, jež se stala milovaným domovem spisovatele Jaroslava Haška. Tam zůstal nadobro. A právě tam také dokončil svůj čtyřdílný román "Osudy dobrého vojáka Švejka". O nějaký kus dál, ve Veselíčku u Žďáru nad Sázavou mají hostinec s orchestrionem, to jsme si prostě nemohli nechat ujít! Stejně tak zastávku ve starém trampském hostinci v Přímělkově, nedaleko říčky Brtničky. Ponořili jsme se do příběhů pamětníků a trampů, z dávné i nedávné minulosti. V roce 2020 hostinec oslavil sto let svého trvání. Jedním z mnoha cílů na Vysočině, které se nedaly minout, byla také středověká krčma ve Starých Hamrech, o jejíž existenci máme první zmínku už z roku 1613, a která nikdy nebyla ničím jiným než krčmou. Přežila války, totality, umakart i linoleum. (Lipnice nad Sázavou — Veselíčko — Přímělkov — Želiv — Svobodné Hamry)
Následující druhý díl se zaobírá hospodami na Plzeňsku, Chodsku a Domažlicku. V Plzni U Salzmannů se pohostinská činnost traduje už od 17. století. A váží se na ni zajímavé historky. Také na Šumavě se příběhy staré Šumavské chalupy hezky poslouchají. Možná znáte smutnou historii zaniklé obce Pleš, na česko-německých hranicích a také skoro detektivní příběh hajného Josefa Zíky? Vydali jsme se po jeho stopách. Historik Josef Nejdl nás pak rychle rozveselil pozvánkou do jedné z nejstarších hospod v regionu, na tradiční masopust do Postřekova, ten je nejdelší a nejvyhlášenější v Plzeňském kraji. Díky němu už víme, co jsou to kolečkové tance, voračky, a taky víme, že takové několikadenní veselí dá přežít. (Plzeň — Divišov — Pleš — Postřekov — Přeštice)
Na Severní Moravě, jsme se s Pepou vydali do ostravského Dolu Michal, do hospody U Cingra, jedné z mála hornických náleven, které tady zůstaly. Nakoukneme do Dolních Vítkovic, za osobitým půvabem Starých koupelen z konce 19. století, kde se horníci převlékali a po skončení šichty ze sebe smývali špínu a prach. A potom rychle na skok do Hostince U Rady, ten svému účelu slouží více jak sto let. Na krásných beskydských Pustevnách, jejichž areál je prohlášen za Národní kulturní památku, se dalo ohřát v útulnách Maměnka a Libušín, architekta Dušana Jurkoviče. Za zmínku stojí také Frenštát pod Radhoštěm, tajemné Horečky, nebo undergroundová hospoda U Olinka. (Ostrava — Frenštát pod Radhoštěm — Horečky — Lhotka u Přerova — Ostrava — Pustevny)
Na Liberecku se nachází velmi rozmanité hospodské společenství. Například Hančova Bouda na Benecku, spjatá se smutným osudem lyžaře Bohumila Hanče, jehož potomci zde zůstali a stále tady hospodaří. V Liberci pak Labský zámek, hospoda, která se zámkem nemá pranic společného, a za socialismu neměla zrovna nejlepší pověst. Anebo nově zrekonstruovaný Beranův hostinec v Trávníčku, jehož první písemné zmínky sahají do roku 1546. Cvikovský pivovar stojí na svém místě od druhé poloviny devatenáctého století, jeho pohnutá historie stojí za pozornost. A znáte Sklářskou krčmu v nedaleké Lindavě? (Benecko — Liberec — Bílá — Trávníček — Lindava — Cvikov — Vítkovice — Rezek)
V putování po hospodách napříč jižními Čechami jsme mimo jiné zavítali na Třeboňsko. Tam zanechal nesmazatelnou stopu rybníkář Jakub Krčín, který tady v 16. století založil rybníky Svět, Rožmberk, a pozor, netušili jsme, že tato výrazná osobnost, všeobecně spojená s rybníkářstvím, se vyjímala také v pivovarnictví. V samotném centru Třeboně stojí jeden z nejstarších domů, dnes hotel Bílý Koníček, původně lovecký zámeček Rožmberků, postavený v roce 1544. Svého času zde popíjel a tvořil herec Jan Werich, vášnivý rybář. Nelze nezmínit České Budějovice a Masné krámy, jejichž historie sahá do druhé poloviny 16. století. (Písek — Zbudov — Hluboká nad Vltavou — České Budějovice — Třeboň)
Dlouhou a zajímavou historii má hospůdka Na Jívě v Podůlší, tu s oblibou navštěvoval herec Josef Vinklář. Vzpomínky na něj, tam zůstanou napořád. Po cestě míříme do Bílé Třemešné, kam v období mezi válkami jezdili hosté z nedalekého Dvora Králové, ba dokonce i z Prahy. Pan Rudolf Šmíd, bohém a podnikatel, se o rozkvět své restaurace staral znamenitě. Další hospůdkou, kterou ovlivnily obě světové války i komunistický režim, najdete v Náchodě. Tam, v restauraci Port Artur sedával a hrával se swingovou kapelou spisovatel Josef Škvorecký. V Královéhradeckém kraji je hospůdek opředených historií prostě mnoho, a krásných míst nepočítaně! Zastavíme se také na Prachově, i v Záboří. (Náchod — Bílá Třemešná — Záboří — Podůlší — Prachov)
Restaurace U průmyslovky, zvaná Logáro, byla a možná stále je pro některé brněnské studenty tak trochu druhým domovem. Své o tom ví i Josef Polášek, který nás velmi rád provedl tamními hostinci, s nostalgickou vzpomínkou na svá studentská léta. Nelze opomenout restauraci U Semináru, Zahrádku Na Střeláku, Stopkovu pivnici nebo Bláhovku. A schválně, tušíte, kde s oblibou vysedával, kochal se a tvořil básník Petr Bezruč? (Restaurace U průmyslovky (Logáro) — Hostinec U Semináru — Hotel Myslivna — Zahrádka Na Střeláku — Hostinec U Bláhovky — Stopkova pivnice)
Praha je hospod plná a samozřejmě také tady se najde řada historických skvostů, například legendární hospoda U Černého vola, tam se šenkovalo pivo od roku 1726. Hostinec U slovanské lípy je nejstarším na Žižkově, tam se atmosféra 19. století drží dodnes. Nedalekým tunelem lze snadno projít do Karlína, kde narazíte na původně prvorepublikovou hospodu U Tunelu. Nemohli jsme vynechat hostinec U Pinkasů v samotném centru města – kromě známého příběhu Jakuba Pinkase, se dozvíme možná netušené zajímavosti o tamní Dolní a Horní sněmovně, spolku sedmdesátkařů a stovkařů, a také, že se zde psaly dějiny pojící se třeba s Karlem IV., husity, Františkem Palackým, T. G. Masarykem, Bohumilem Hrabalem. Dalším takovým skvostem je hospoda U Fleků. Na tomto věhlasném místě, jehož historie se váže k roku 1499, sedávali Jan Neruda, Mikoláš Aleš a mnoho dalších. Na druhé straně řeky ještě navštívíme restauraci Dejvické nádraží, neboli Nádražku, a neopomeneme jedno významné místo v Divoké Šárce.
Své putování zahajuje Pepa ve Středočeském kraji, který díky své rozloze nabízí nepřeberné množství podniků k prozkoumání. K osvěžení i sportovnímu výkonu ho láká Restaurace a plovárna Jureček v Říčanech, kde rád trávil čas i prvorepublikový herec Oldřich Nový. Ačkoliv v jiném slova smyslu, tak se sportu dotýká i další navštívené místo. Restaurace Kuklík – Sport na Kladně byla založena prvním profesionálním fotbalových hráčem Josefem Pletichou a osobitou atmosféru dodnes zachovávají jeho potomci. Další zastávkou je Kokořínský důl, který ukrývá hned dva podniky s bohatou historií a neopakovatelnou atmosférou. V Nezabudicích pak nelze vynechat Hostinec U Rozvědčíka i vzpomínky na spisovatele Otu Pavla. Posledním místem k zastavení se stává proslulé Kersko Bohumila Hrabala, jehož oblíbenou Hájenku nemohl Pepa na své cestě opomenout.
Své kroky po Karlovarském kraji začíná Pepa na Kladské, která kromě zvěřinových specialit v místním loveckém zámečku láká i k procházce po naučné stezce. Další navštívená hospoda se nachází v Sokolově a její letopočet 1822 odkazuje k roku, kdy bylo v domě umožněno vařit pivo, tedy již úctyhodných více jak 200 let. Při toulkách tímto krajem nelze vynechat ani město Loket, jehož stejnojmenný hrad je oblíbenou zastávkou mnoha turistů. Pepa se ale za historií tohoto místa vypravil do hotelu U Bílého koně, který opakovaně navštěvoval i Johann Wolfgang von Goethe. V nedalekém Chodově pak poznává Daliborku, hospodu s tradicí sahající do druhé poloviny 19. století, a svou pouť za příběhy karlovarských hospod ukončuje v Mariánských lázních. Lesní mlýn je pozoruhodnou stavbou lázeňského města a po dekádách chátrání byl před pár lety odkoupen současnými majiteli, kteří tomuto lázeňského klubu neopakovatelný genius loci opět navrací.
Při svých toulkách nemůže Pepa vynechat ani Ústecký kraj, kde svou návštěvu zahajuje přímo v krajském městě, a to v Pivovarské šenkovně a v Pivovaru Na Rychtě, kteří k ústeckému koloritu neodmyslitelně patří. Zcela jiný typ zážitku nabízí nádražní restaurace Jedlová, která svou vyhlášeností vítá návštěvníky z blízkého i dalekého okolí. A protože se jedná o jediné nádraží u nás, ke kterému nevede silnice, ani Pepa neodolá jízdě vlakem. Minout nelze ani malebnou krajinu lemovanou proslulým žateckým chmelem, a tak je dalším cílem hospoda U Medvěda v centru Žatce. Poslední zastávkou tohoto putování je Hostinec u Gráfů v Želevicích, kde Pepa objevuje i jedno nečekané překvapení.
Další zastávkou se stává Pardubický kraj, kde Pepa navštěvuje Výletní restauraci Monaco a dozvídá se nejen o tradici karetních her, které ke koloritu mnohých hospod dodnes patří. Následující Krčma Lanškroun v malebném městě v podhůří Orlických hor začala fungovat jako zájezdní hostinec už v polovině 17. století, a i přes mnoho úprav a rekonstrukcí si stále uchovává svůj osobitý ráz. K zastavení lákají i hostince u Kučerů v Pardubicích a Pod Linduší v Košumberku, kde se pyšní unikátními výmalbami, k čemuž prý kdysi přispěl malíř nadšeně tvořící za dobré jídlo a pivo. Své cesty po Pardubicku Pepa zakončuje v Kozlově, kde rád trávil čas i Max Švabinský. A hospůdka U Sitařů k poklidnému zastavení a rozjímání přímo vybízí.
Tentokrát Pepovy kroky vedou do Olomouckého kraje, kde hned zpočátku vyrazí do hor, konkrétně do Jeseníků. V horské chatě Švýcárna si vyslechne poutavé povídání a ochutná vyhlášené knedlíky s borůvkami z místních lesů. Pozornosti nemůže utéct ani restaurace U červeného volka nacházející se v srdci Olomouce. Místem dalšího zastavení se stává Stará střelnice v Hranicích, která se pyšní nejen bohatou historií týkající se střelnic, kde při své návštěvě vypálil několik ran i císař František Josef I., ale také tenisovými kurty a divadelním sálem, ve kterém nebyl Pepa při své návštěvě poprvé, ani naposledy. A protože Olomouc toho nabízí k zažití opravdu mnoho, neváhá Pepa opět vyrazit do krajského města a objevit restauraci Drápal, která začínala na konci 19. století jako kavárna Café Corso a až postupem času byla proměněna v hospodu. Poslední návštěvou na Olomoucku se stává Výletní hospůdka Isolde v Račím údolí.
Svou dnešní návštěvu na Jižní Moravě zahajuje na turistické chatě Macocha, jejíž nedaleká propast je symbolem celého Moravského krasu. Dalším místem k zastavení se stává restaurace Orator v Lažánkách, kterou vlastní rodina Orátorů několik století, konkrétně od roku 1773. Vynechat nelze ani tišnovský hostinec Na Humpolce, který se povedlo zachovat navzdory pozdější masivní výstavbě panelákových domů v okolí. Stále na Moravě, ale v obci Česká, čeká na Pepu další hospůdka. U Baumannů se pohostinství věnují již od 16. století a v roce 1914 přibrali i sport, když byla v hospodském sále založena místní sokolská jednota. Poslední zastávkou se stává Hostinec Staré časy ležící v Ostrově u Macochy, tedy nedaleko začátku dnešního putování, kde se Pepa dozvídá nejen o historii kulturních programů v přilehlém sále, ale i statečné majitelce Marii Zouharové, která se o podnik musela po smrti svého muže postarat sama.
Při svých toulkách nemůže Pepa vynechat ani Zlínsko, svůj rodný kraj. Jako první navštěvuje vyhlášenou restauraci U Mokrošů v Bystřičce, kde si u hořícího krbu vyslechne nejednu zajímavou příhodu. V Rožnově pod Radhoštěm zastavuje v pivnici Harcovna, která byla postavena již v druhé polovině 18. století. Zlínský kraj láká i svou přírodou, a tak Pepa vyráží k Lesnímu penzionu Bunč, který stojí uprostřed malebné krajiny. Těžko věřit, že jeho existence byla kdysi ohrožena výstavbou dálnice. Putování pokračuje, a tak je čas navštívit Valašské Klobouky, konkrétně pak Restauraci Beseda, nacházející se v samém srdci města. A završením dnešního putování se stává Horský hotel Čarták ležící na Valašském Olympu, jak se přezdívá vrchu Soláň.
Poslední putování patří objevování starých pražských hostinců a restaurací. Jako první zamíří na Smíchov do měšťanského hostince U Váhy, který byl dlouho vyhlášen jako podnik, kde se přes hustý cigaretový dým daleko nedohlédlo. Tyto doby jsou ale dávno pryč a současní majitelé tento podnik s láskou a pokorou opečovávají. Po procházce v rozlehlém parku Stromovka navštěvuje restauraci Na Slamníku, na jehož místě fungoval hostinec již v dobách středověku. Na druhé straně Vltavy, přímo v centru města, se nachází pivnice U Zlatého tygra, která je proslulá návštěvami českých i zahraničních státníků a umělců. Její historie toho ale nabízí mnohem více. Cesty za vyprávěním příběhů o českých hospodách pomalu končí, ale ještě, než se tak stane, navštíví Pepa Břevnovský klášter, kde se vaření piva datuje již od roku 993. A jestli něco na závěr zkusit, tak je to právě vaření piva tradiční metodou, protože lepší rozloučení si snad ani nelze přát.