S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem se vypravíme na jedno z nejlepších míst na potápění na světě, do mořského národního parku Bunaken a do fascinující panenské přírody, která se ale potýká s velkými problémy. Putování po severním Sulawesi začínáme v nenápadné rybářské vesničce Tumbak. Jejím obyvatelům se přezdívá mořští cikáni a oni sami si neřeknou jinak než badžové. Jde o jedno z posledních míst v Indonésii, kde žijí zástupci tohoto etnika, kteří po staletí loví pomocí typických dřevěných harpun. Pod vodní hladinou ještě na chvíli zůstaneme. Korálové útesy v okolí ostrova Bunaken patří k jedněm z nejkrásnějších na světě. A místní lidé zase nejspíš k těm nejpohodovějším. Obyvatelé severního Sulawesi – Minahasové – vyznávají na rozdíl od většiny Indonésanů křesťanství a současně jsou i velkými milovníky masa. Trhu ve městě Tomohon se právem přezdívá extrémní. Dá se tu bez nadsázky sehnat takřka cokoli. Od prasat, hadů a netopýrů až po psy, myši nebo opice. Spotřeba masa je tu tak obrovská, že se sem některá zvířata musí vozit z obrovské dálky napříč celým ostrovem. Nejen to ale představuje ohrožení pro zdejší přírodu. Kvůli intenzivnímu pěstování hřebíčku a dalších plodin se ve velkém kácejí deštné pralesy a jejich původní obyvatelé končí na černém trhu. Záchranná stanice Tasikoki je jedním ze dvou míst na východ od Jávy a Kalimantu, které se o takto zabavená zvířata stará. Důkazem, že je stále co zachraňovat, je národní park Tangkoko v nejsevernějším cípu ostrova. Makakové, nártouni a majestátní zuborožci tvoří jenom malý výčet endemických druhů zvířat, které tu žijí.