Národním sportem Litvy je basketbal. Je obdivuhodné, co třímilionový národ v košíkové dokázal. Ale rodinným sportem Litevců je sběr jantaru. Taková oblíbená dovolenková kratochvíle. Samozřejmě výhradně na pobřeží Baltského moře, na západní pláži Kurské kosy. Pokud zrovna děcka nebo rodiče nic nenajdou, vydají se do Galerie jantaru ve vesnici Nida. Kromě šperků je tam k vidění obří, bezmála čtyřkilový jantar. Naproti Kurské kose, jen přes záliv, se rozprostírá delta Němenu. Loďka je tam nezbytností, protože řeka se roztřepí do čtyřiceti ramen a navíc, přes hlavní tok Němenu nestojí v deltě jediný most. Překážel by jarnímu pohybu ker a dost možná by ho stejně nakonec smetly. Hlavní město Vilnius je barevné jako podzimní listí. Úzké uličky a malé dvorky s pavlačemi střídají vznosné kostely a paláce. Před prezidentským palácem se každého 6. července konají oslavy připomínající korunovaci krále Mindaugase (1253). V tento den, v devět večer zpívají všichni Litevci hymnu. Ať jsou zrovna v Americe, v Austrálii nebo kdesi v zapadlé hospůdce v Litvě. Litevci jsou totiž na svou zemi a její bohatou historii velmi hrdí. Zejména na období Litevského velkoknížectví, které ve středověku sahalo až k břehům Černého moře.