V jednom z nejmenších států je zároveň jedna z nejvyšších životních úrovní. Nesmírným štěstím Kuvajtu jsou obrovské zásoby ropy, jeho věčným prokletím nedostatek pitné vody. Každá rostlina, každá palma musí mít svůj vlastní zdroj vody. Právě rozsáhlý závlahový systém tu pomáhali budovat Češi. A to včetně gigantických vodárenských věží, které patří mezi kuvajtské dominanty. Tamní společnost je přísně hierarchizovaná. Na vrcholu stojí vládnoucí rod Sabáhů, který následuje manažerská třída ze starých obchodnických rodin. Střední třídu tvoří bývalí beduíni, kteří se usadili v Kuvajtu ve třicátých a čtyřicátých letech na počátku ropného byznysu. Následují Arabové ze sousedních zemí a na posledním místě jsou především asijští dělníci, kteří fungují jako svaly celé společnosti. I ti nejchudší obyvatelé však nemusejí klesat na mysli díky jinde nevídané podpoře z pokladnice štědrého panovníka.