Nakonec samozřejmě Maděru nenechal osud přítele Kandy lhostejným. Pro Zikmunda si do jeho starožitnictví dojel. Zdaleka nezapomněl své umění, kterému se naučil při tvrdých bojových výcvicích v Anglii a svázaného Zikmunda odvezl do stodoly na Brabencově chalupě, kam sošky Zikmund s Dannerem schovali pod podlahu do sklepního prostoru, a tam svedl Maděra se Zikmundem vítězný zápas na život a na smrt. Kandu propustili, ale je jasné, že oba přátelé vyvázli o fous. Poklad ve sklepě ke konci dvanáctého dílu pak společně bezpečně zazdí.
Pro Maděru byla tato vlastně vzdálená epizoda s pokladem ale významným katalyzátorem jeho současného života. Vymanil se z pasivity, dokázal i sám sobě, že je ještě plný síly a chytré lstivosti jako za mlada.
Když Žabák volil znervozňující taktiku a předvolával Maděrovy syny k výslechu, vymohl si Maděra k Žabákovi vstup a za Edovy přítomnosti ho krutě ponížil. Žabák vyklidil bojiště. A Maděru pustili.
