Když jsem se poprvé potkala se Su Jŏn, ještě jsem nebyla mámou a otázky týkající se mateřství jsem příliš neřešila. Po narození syna Malcolma se mi otevřel jiný svět. Svět, který jsem bez přímé rodičovské zkušenosti nedovedla pochopit. A s vědomím tohoto nového světa jsem změnila přístup při vedení rozhovorů. Více jsem se zajímala o to, jak ženy v Korejské lidově demokratické republice zvládají výchovu dětí, a jestli vůbec lze vychovávat děti ve státě, který se neštítí požadovat po dětech, aby oslovovaly stranu „matko“ a vůdce „otče“. Čím více rozhovorů na toto téma jsem vedla, tím více jsem chápala neuvěřitelnou sílu člověka, který chce přežít, a zejména ochránit své děti. Su Jŏn byla pečující osoba. Ztotožňovala se s tím, že žena se má primárně starat o rodinu, dokonce tuto roli milovala. Díky ní měla v životě řád a klid. O všechny jistoty však dvakrát přišla. Když zemřel Kim Il-sŏng a když zemřel Kim Čŏng-il. Po těchto událostech pro sebe Su Jŏn neviděla jinou cestu než útěk.