Boty

Dr.Kostrhun, když se odebere do důchodu, přestěhuje se natrvalo na vesnici - do místa zvaného Malovidy, kde žije s rodinou jeho dcera Anna a chce žít v přírodním prostředí, bez advokacie - i když si s sebou veze "občana" a další právnické příručky. Brzy se ukáže, že právnická duše doktora Kostrhúna zůstala i ve věku důchodovém ve střehu, že přes všechna rozhodnutí s povoláním skončit, to dědovi Kostrhúnovi nedá, aby nevstupoval znovu a znovu do osudů svých bližních a nepomáhal jim v potížích. Zprvu odmítá všechny žádosti o "právní porady", ale když nejbližší zeťův kamarád a spolupracovník inž. Poupě na zájezdu "přijde do maléru", vrhne se do jeho očistění: Poupě na zájezdu na veletrh do Brna strávil noc v pokoji účetní Jiřiny, po noci lásky jí dokonce koupil v Brně boty - ovšem ne kozačky, které si děvče přálo, ale jen lodičky a tím ji urazil, neboť se štědrostí svého milence už chlubila kamarádkám. A tak si na něho vymyslí, že k ní do hotelového pokoje vnikl a znásilnil ji. Po dobrém smír nejde, jenže Ruda Poupě najde paragon od střevíčků a když se tak prokáže, že po "znásilnění" ještě děvče šlo s milencem kupovat boty, je její konstrukce na draka. Ovšem Ruda si bude muset poradit, a to sám, se svou ženou