Osudný zločin

V minulém pokračování lauretánského příběhu si dr. Martin Hardy konečně mohl ověřit, zdali jeho teorie, založená na přesně změřeném poměru lidských uší a nosů, vychází i v praxi. Nosům, přesněji řečeno kouzlu krásně se vzdouvajícího chřípí, podlehl i rejdař Mitropulos, byť k dotyčnému nosu patřila poměrně "kredenciózní" madam. Docentka Phippsová si se svým manželem tak trochu vyměnila úlohu, nicméně její plány neztratily na smělosti. Na chodbách lauretánské nemocnice bylo neobyčejně rušno. Vždyť se tam také objevilo hostů. Se svou představou o ideálním potomkovi přišel dokonce i Rudolf III. Pochopitelně, že nechyběl ani Bambinot. Tentokrát jeho umění reprezentovala ukázněná Virginie a neméně dokonalý Pavel. Byť oba znali Homérovu Illiadu zpaměti, a i všechno ostatní se vyvíjelo přesně podle plánu, Rudolfův majestát a stejně tak i Martinova vědecká hrdost utržily hroznou ránu. Jinými slovy, předchozí pokračování nás na názorném příkladu ze života Lauretánie přesvědčilo o tom, jak se dokonalá věc může změnit v nesnesitelné závaží...