Vzpomínky, které vládní rada Mattoni sepisuje, se zvolna chýlí ke konci. Blíží se k přítomnosti, a ta není nijak veselá. Boj o železnici nevede k úspěchu, a nekončí ani snaha vládního rady udržet osud dcery Alberty ve vlastních rukou. To první ukončí zázrak. Snad poslední v Mattoniho osudu, kde o zázraky, stejně jako o rány a bolest, nebyla nouze. Potíže s dcerou sice skončí, ale způsobem, který jemu samému nastaví nepříjemné, možná i pravdivé zrcadlo. Ale smrt nakonec vše napraví, to dobré i zlé. Jde jen o to, zda zbude vzpomínka. Nemusí být napsaná, stačí ta živá, která nemizí…