Vodní země

Česká krajina byla odjakživa zvyklá být plná vody. To jsme v druhé polovině 20. století změnili. Podmáčené louky jsme vysušili, pestré lesy přeměnili na smrkové monokultury a řekám jsme vytvořili umělá koryta, pokud jsme je rovnou nepřehradili hrázemi. V Novohradských horách je vody ještě stále dost. Také Česká Kanada si místy uchovala svou tradiční tvář, najdeme zde dokonce i staré pastviny s jalovci, na které za potravou zalétá konopka obecná. Z lesa vystupují staré hrady, např. Roštejn nebo Landštejn. Ale skutečnou vodní zemi nám předkové zanechali na Třeboňsku. Přes půl tisíce rybníků vytvořilo krajinu, do které se každé jaro a podzim vracejí vzácní hosté. Exotické kachny, bílé volavky, pozoruhodní bahňáci. Trvale zde žije orel mořský nebo bobr evropský. Třeboňsko je jednou z mála přírodních biosférických rezervací UNESCO, jejichž podobu v takové míře určil člověk a jeho hospodaření. Patří k nejvýznamnějším evropským ptačím oblastem.