Dvojí srdce Vysočiny

Žďárské vrchy a Železné hory – nejzachovalejší části Vysočiny vypadají skoro pořád stejně, jako před staletími. Podívejte se na naši zem tak, jak jste ji ještě neviděli, a užasněte nad její pestrostí a krásou. Žďárské vrchy jsou nejharmoničtější částí celé Vysočiny. Jejich krajina zůstala i po 20. století víceméně taková, jaká byla před tím. Jen na jejich úpatí se v 18. stol. odehrál jeden z nejosobitějších příběhů barokní architektury v celé její historii. V krajině, kde nejsou ani žádné hrady, protože byla kolonizována, až když byl stavební boom hradů v Čechách u konce, musel být Santiniho kostel na Zelené hoře zjevením. Nahlédneme do posledního pralesa Žďárských vrchů, království sov. Poznáme fenomén vrcholových skal se záhadnými prohlubněmi na temenech a uvidíme ještě divoce meandrující říčky. Železné hory nejsou horami v pravém slova smyslu, ale v určitých ohledech si se skutečnými horami nezadají. I tady nahlédneme do pralesa, ve kterém rostou jedny z nejmohutnějších stromů u nás. Ale uvidíme také pralouky a jednu z našich krajinářsky nejpůsobivějších přehrad. V poslední epizodě seriálu se dostáváme k základnímu archetypu krajiny domova, a tou je pestrá mozaika lesů, polí, pastvin, luk, skal, rybníků, potoků a řek, vesnic a roztroušených samot.