Jan Vodňanský je spisovatel, herec a písničkář, který dvě desetiletí tvořil autorskou dvojici s hudebníkem Petrem Skoumalem. Svým osobitým humorem bavili diváky v těžkých dobách komunistické totality. Vystudoval Fakultu strojní na ČVUT a v roce 1973 absolvoval ještě na Filozofické fakultě UK. Od raného mládí psal texty a básničky, které publikoval už v 1963 v časopisech Mladý svět, Sluníčko, Mateřídouška i Ohníček. Vodňanský a Skoumal se poznali v roce 1962 v pražské Klášterní vinárně a o dva roky později už natáčeli písničky pro rozhlas. Skoumal zhudebňoval Vodňanského texty, Vodňanský je zpíval a komentoval na „textappealech“. Vystupovali v literární kavárně Luxor, Redutě i na zájezdech mimo Prahu, než jim stálé angažmá nabídl Činoherní klub. V květnu 1969 tu zahájili premiérou pořadu S úsměvem idiota, scénickými kolážemi parodických skečů, básní a písniček, kterými reagovali na aktuální situaci v zemi, později hráli úspěšná pásma Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. Jenže jejich texty, dvojsmyslné popěvky a hříčky, z nichž některé narážely na politickou situaci, se nelíbily komunistickým normalizátorům. I když oba nechtěli na nikoho útočit, bavilo je především jiskření mezi hudbou a slovem, stíhala je udání, zákazy a cenzura, až v roce 1974 museli z Činoherního klubu odejít. Brzy se dočkali zákazu účinkování v televizi a rozhlase a mohli jen příležitostně vystupovat na některých malých scénách, byli vytlačováni mimo Prahu a oficiální scény do vysokoškolských klubů nebo podnikových organizací. Pod stálým tlakem a ve stresu musela dvojice snášet zabavování scénářů, Vodňanský i výslechy v Bartolomějské, kde byl fyzicky napaden, když odmítl spolupracovat. Svůj vzdor korunoval podpisem Charty 77 a jako důsledek zažíval šikanu, sledování příslušníků Státní bezpečnosti,