Filmový publicista, moderátor, textař, kreslíř a bratr principála Semaforu trpěl depresemi a složitým vztahem ke svému synovi. Ondřej Suchý se narodil 16. září 1945 v Praze. Původně se vyučil uměleckým truhlářem a působil jako aranžér a reklamní výtvarník. Od šedesátých let působil jako rocker, hrál na kontrabas a autorsky spolupracoval na televizních pořadech, jako byly Kavárnička dříve narozených, Dům plný písniček, Malý televizní kabaret, Holky, kluci, komici aj. Od počátku šedesátých let také spolupracoval s rozhlasem, velký ohlas měly jeho relace Padesátník a Nostalgické muzeum zábavy, za které obdržel i několik prestižních cen. Je autorem asi 600 hudebních textů a držitelem Zlaté desky Supraphonu. Rovněž působil jako redaktor časopisu Sedmička, redigoval sobotní humoristickou přílohu Kvítko deníku Svobodné slovo, trvale přispíval do časopisu Kino. Nyní působí jako novinář na volné noze. Od mládí jej přitahuje svět filmu a grotesky. Je autorem řady monografií slavných osobností hereckého i hudebního nebe, např. Oldřicha Nového, Vlasty Buriana a Járy Kohouta, zmapoval i osudy Ljuby Hermanové, Felixe Holzmanna, Rudolfa Cortése a Inky Zemánkové. Samostatně vydal několik knih osudů slavných prvorepublikových hvězd, publikace pro děti i několik populárních knížek kreslených vtipů. Přiznává své celoživotní rivalství s o čtrnáct let starším a slavnějším bratrem Jiřím Suchým, na nějž trochu žárlil. Když Jiří vytvářel veselé kresbičky a hravé verše, kontroval jim svou vážnou poezií. Rozšlapal mu i jeho gramofonovou desku. V době normalizace nesměl kvůli zakázanému bratrovi vystupovat v televizi, zatímco Jiří mohl hrát alespoň v divadle. Z nedostatku pracovních příležitostí a nouze Ondřeje Suchého nakonec vytáhl Karel Spurný, bývalý šéfredaktor ČST v Ostravě, který mu poskytl pravidelnou prác