Osudy dětských hvězd jsou zajímavým fenoménem nejen z hlediska toho, že diváky a čtenáře stále zajímá, kam zmizeli ti slavní, kteří tehdy zasvítili na obrazovkách, ale také proto, že mnohým z nich pozdější ústup ze slávy ovlivnil život natolik, že se mnozí s psychickou újmou potýkají dodnes. Často byli obsazováni jako zajímavé typy a v dospělejším věku se jim nepodařilo navázat na úspěchy z dětství a mládí. Příběh Antonína Duchoslava je tomuto modelu velmi podobný. Byl obsazen především jako typ, i když je pravdou, že se svých rolí zhostil s patřičnou dávkou talentu. Našel ho režisér Karel Smyczek a dal mu nejdříve roli Vikiho ve filmu Sněženky a machři a pak ho obsadil jako Mikiho Kadlece do televizního seriálu Třetí patro. Když to všechno skončilo, odešel Antonín Duchoslav do normálního života, ale svými filmovými postavami žil dál. A tak začaly v jeho životě problémy. Flámy, alkohol, vyhazov z gymnázia. Dodnes nemá ani maturitu, přestože se dříve docela dobře učil. Zlom v jeho životě pak nastal na vojně, kam odešel na dva roky. A právě v tomto období měl premiéru seriál Třetí patro, kde hrál zápornou postavu Mikyho. Antonín se stal negativním hrdinou i v životě a byl jako exemplární případ odsouzen za šikanu na deset měsíců nepodmíněně. Po devatenácti dnech ho propustili na tehdejší amnestii prezidenta republiky, ale špatná nálepka již mu zůstala. Vystřídal řadu různých zaměstnání a stále snil svůj dlouholetý sen o návratu ke slávě například v podobě druhého celovečerního filmu Sněženky a machři 2. Tento kruh se uzavřel nedávno, jeho divadelní premiérou na prknech divadla Radka Brzobohatého. Nemůžeme říci, že se Antonín Duchoslav na jeviště vrací, neboť na něm nikdy nestál, ale herectví se drží i po létech, jak se říká zuby nehty. Průvodcem na cestě do jeho třinácté komnaty