Jan Přeučil je výrazný typ herce známý svou pregnantní výslovností a projevem. Působí vyrovnaně a sebejistě. Málokdo však ví, že už na samém začátku přišel o to nejcennější, pevnou půdu a pocit bezpečí, kterou dává dítěti rodina. Jan Přeučil žil jako mnohé děti v krásném rodinném prostředí. Tatínek byl redaktorem pardubických novin, maminka nechodila do zaměstnání, starala se o domácnost a velice milovala svého muže. Dětství vypadalo idylicky až do jeho třinácti let. V říjnu roku 1950 o půl páté ráno k nim vtrhlo pět chlapů, prohledali byt a jeho otci jen dovolili, aby se synem rychle rozloučil. Vzápětí dostali z národního výboru příkaz, že musí opustit byt do čtyřiadvaceti hodin. Náhradou dostali suterénní místnost v Braníku. Netušili, kam otce odvedli. Až po měsíci přišel balík s jeho šaty z Pankrácké věznice. Otec byl odsouzen v procesu Milady Horákové na doživotí, odseděl si patnáct let, po roce 1989 byl rehabilitován. Maminka nesla jeho věznění tak těžce, že se vážně roznemohla a nedožila se jeho propuštění na svobodu. Jan Přeučil se ze dne na den stal synem vlastizrádce a nepřítele státu. Nemohl na žádnou školu a musel "smýt vinu otce". Nastoupil do továrny jako dřevomodelář, pracoval ve slévárně. Teprve po mnoha peripetiích se mu podařilo začít studovat na DAMU. Ihned po ukončení studia se stal členem činohry Divadla Na zábradlí, kde vydržel třiatřicet let. Proslavil se svými televizními a filmovými rolemi. Za to, že se mohl věnovat vysněnému povolání však zaplatil tím, že se přizpůsobil režimu, který odsoudil jeho tatínka. Co pokládá za svou skutečnou 13. komnatu? Na to se pokouší odpovědět v závěru pořadu. Jeho životní cesta byla těžká a složitá, jeho vytrvalost a pracovitost mu však pomohly zvítězit nad nepřízní osudu. Právě tyto vlastnosti snad získal po svém otci. Dí