Jméno Stanislava Fišera evokuje u starší a střední generace slavného náčelníka Apačů Vinnetoua. Dabing byl celý život pro S. Fišera jedním ze dvou hlavních pracovních náplní a vlastně i koníčkem. Náš dabing byl donedávna na vysoké úrovni a Fišer patřil k naprosté špičce. Ale i jeho kariéra divadelní je velmi bohatá. Začínal u E. F. Buriana, seděl v šatně s Janem Werichem a na prknech Městských divadel pražských, později divadla ABC, strávil přes půlstoletí. Ke konci divadelní sezony v roce 2004 objevil Stanislav Fišer na krku bulku. Operaci chtěl odložit až na divadelní prázdniny. Před nástupem do nemocnice potkal kolegyni Stellu Zázvorkovou a dal si s ní malé pivo. To byl také poslední dialog před operací. Od té doby už mu nikdo nerozuměl, nikdo ho neslyšel. Lékaři mu zachránili život, ale odebrali mu hlasivky, jeho pracovní nástroj. Byl to pro něj takový šok, že chtěl skončit se životem. Nedokázal si představit život bez herectví, bez dabingu. Postupně se naučil zvláštním břichomluveckým způsobem trochu mluvit, chodí opět mezi lidi. Ale jeho život se radikálně změnil. Nemůže se smát, zpívat, sfouknout svíčku, plavat, necítí vůně, nemá chuť, necítí vůni jídla, špatně polyká? Přesto se dokázal se svou situací vyrovnat, najít si nové zájmy jako je například malování a naučil se těšit z nového způsobu života. Na cestě do třinácté komnaty ho doprovází novinářka Lenka Kučerová, která patří mezi jeho přátele již řadu let.