Lombok představuje mezi osmnácti tisíci indonéskými ostrovy skutečnou perlu. Pro Evropana většinou zůstává skryt ve stínu svého slavnějšího souseda Bali, ale zato nabízí exotiku bez turistů. Nádherné pláže jsou prakticky liduprázdné, jen obyvatelé rybářských vesnic odtud vyrážejí za obživou nebo se věnují tradičnímu asijskému koníčku – vybírání vší. Unikátní náboženství Wetu Telu s pohanskými kořeny vyznávají jak hinduisté, tak muslimové a společně ládují vařenými vajíčky vypasené posvátné úhoře. Navštívíme vesnici, kde nepěstují nic jiného než česnek a téhle aromatické bylině zde dokonce postavili na návsi pomník. Utajeny nám nezůstanou také tradiční metody ve zpracování toho nejfajnovějšího tabáku. Přestoupíme Wallaceovu linii, která dělí Indonésii na dvě poloviny – jedna se při dělení kontinentů odtrhla od Asie a druhá od Austrálie. Na Lomboku tak najdeme vyprahlé planiny, kde ani tráva neroste, zatímco o pár kilometrů dál se v podhůří právě sklízí rýže a hřmící vodopády se řítí deštným pralesem.